Základní popis

Křeček syrský

1) Původ a jeho systematické zařazení

Křeček syrský neboli zlatý (Mesocricetus auratus) patří do čeledi křečkovitých (Cricetidae) a řádu hlodavců (Rodentia). Jako druh jej popsal WATERHOUSE v roce 1839, poté však dlouhá léta nebyl nalezen, až v roce 1930 odchytil izraelský zoolog AHARONI vrh 8 těchto křečků v syrské poušti. Z této jedné rodiny pochází celá dnešní populace laboratorních křečků syrských. Nutno ovšem poznamenat, že řada zoologů považuje křečka syrského pouze za tetraploidního křížence křečka polního (Cricetus cricetus) s křečíkem čínským (Cricetulus griseus).

- Dnes je vyšlechtěno přes 60 kmenů a mnoho barevných mutací laboratorních křečků.

2) Biologie

Křeček je typický hlodavec. V přírodě žije v norách, aktivní je zejména v noci. Přirozené zbarvení je zlatožluté a zlatohnědé, v dorsální krajině s kresbou, ventrální část je světlešedá, ušní boltce jsou zevnitř bílé. Křeček syrský má 44 chromozómů. Dospělí křečci váží 80 - 180 g, dožívají se 2 - 3 let.

Klesne-li teplota pod 13°C, upadá křeček do hibernace. Pozůstatkem zimního spánku je refrakterní perioda mezi říjnem a únorem, kdy je snížena reprodukční schopnost křečků. Křečci syrští jsou zvířata samotářská, intaktilní, pro savce netypická je značná agresivita samic vůči samcům. (zvírazněno z toho důvodu, že si stále mnoho lidí myslí, že může křečky syrské chovat ve skupinkách či v párech, ikdyž tomu tak není !!!)

3) Základní anatomické a fyziologické ukazatele křečka syrského (podle JELÍNKA, 1993, KNOTKOVÉ a KNOTKA, 2000 a VAŘEJČKA a VLČKA,197)

Počet chromozómů - 44
Tělesná teplota - 36,5 – 38,5°C
Počet pulsů - 200 – 500 / min
Počet dechů - 35 – 135 / min
Pohlavní dospělost - 4 – 6 týdnů
Estrální cyklus - 4 – 5 dní
Estrus - 4 – 23 h
Doba gravidity - 16 – 18 dní
Počet mláďat ve vrhu - 4 – 10 (možno i více!)
Hmotnost mláděte při narození - 1,5 – 2,5 g
Doba odstavu - 21 – 28 dní
Hmotnost mláďat při odstavu - 35 – 40 g
Počet vrhů za rok - ideálně 2-3 

4) Rozpoznání pohlaví, odchov

Rozpoznání pohlaví u dospělých zvířat není obtížné, samec má v šourku patrná relativně velká varlata, penis je od řitního otvoru vzdálen cca 1 cm, anogenitální distance samice je zhruba třetinová (obr. 15). Samice má 6 - 11 párů mléčných bradavek. V chovu se samice ponechávají většinou na 5 - 7 vrhů, protože poté už počet mláďat ve vrhu obvykle rapidně klesá.
Samice křečka je polyestrická, estrální cyklus je čtyřdenní (proestrus trvá 3 hodiny, estrus 12, metestrus 4 a diestrus 75 hodin). Páření je krátké a bouřlivé, ihned po aktu je samice vůči samci značně agresívní a nedojde-li k oddělení samce nebo nemá-li samec alespoň možnost se před samicí ukrýt, může samice vážně zranit nebo až usmrtit. Z těchto důvodů je zbytečné uvažovat o mechanismu vzniku poporodní říje. Po úspěšné kopulaci se u samic podobně jako u myší vytváří vaginální zátka.
Březost je velmi krátká (kratší je mezi savci pouze u některých druhů hmyzožravců) a trvá pouze 16 - 18 dní. Děloha je dvojrohá (uterus bicornis) obdobně jako u myšovitých hlodavců. Poměrně často dochází k resorpcím plodů, k potratům nedochází. Před porodem staví samice hnízdo, porody probíhají nejčastěji v noci nebo ráno, ve vrhu bývá 4 - 10 mláďat.
Mláďata se rodí holá, slepá a váží obvykle 1,5 - 2,5 g. Ušní boltce se odklopují 4 - 5 dní po narození, srst se objevuje 5. - 8. den věku. Od 10. dne začínají mláďata přijímat pevnou potravu, od 12. - 13. dne se pokoušejí opouštět hnízdo, oči se otvírají 15. - 16. den.
Odstav mláďat se provádí ve věku 3 - 4 týdnů, kdy již končí laktace samice. Při odstavu se mláďata rozdělují podle pohlaví. Samice se obvykle znovu připouštějí do 7 dnů po odstavu mláďat.
Příbuzenská plemenitba je velmi často používaná, křeček je pro ni snad nejvhodnější ze všech laboratorních zvířat, vždyť celá populace pochází z několika jedinců. Z metod nepříbuzenské plemenitby se běžně používá nepříbuzenská plemenitba náhodná nebo rotační. Z metod připouštění je vzhledem k výše uvedené agresivitě samic vhodným způsobem připouštění z ruky nebo intermitentní polygamie, méně často i permanentní monogamie nebo bigamie.
 

5) Výživa a krmení

Křeček je omnivorní, přirozenou potravou jsou zrniny, semena, stébla, lodyhy, zelenina, ovoce a různí bezobratlí živočichové. Oproti myším a potkanům požadují křečci syrští vyšší podíl živočišné složky potravy.
V krmivu by mělo být 15 - 18 % dusíkatých látek, 5 % tuku, 10 - 12 % vlákniny a 1,5 - 2,5 % popelovin (tab. 3). Při krmení kompletní granulovanou krmnou směsí je její denní spotřeba 8 - 15 g na kus a den. Potrava je podávána v nadbytku, aby si mohla zvířata vytvářet zásoby, což je jejich typické reflexivní chování. Rovněž pitná voda musí být stále k dispozici.

Převzato a upraveno z: Chov laboratorních zvířat (Lukáš Jebavý a kolektiv)